Česká vrtulníková jednotka pro speciální operace

V posledních několika dnech se více a více začíná mluvit o vzniku speciální vrtulníkové jednotky. Tiskové zprávy 601. skupiny speciálních sil hovoří o spolupráci s úkolovou jednotkou speciálních vzdušných operací při cvičení Cobra-13.Nová koncepce dopravního a vrtulníkového letectva z dílny Ministerstva obrany přináší opět více světla do této oblasti. Je ale velmi pravděpodobné, že se začnou ozývat hlasy zpochybňující potřebu disponovat takovou schopností.

Autor: Mgr. Ondrej Rajkovic

Úkolová jednotka speciálních vzdušných operací SOATU(Special Operations Air Task Unit) je pojem téměř neznámý většině laické, ale i odborné veřejnosti. A přitom definice tohoto úkolového celku, která je obsažena v NATO SOF Study, nabízí velmi přesný výčet její schopností.

SOATU je expediční taktická letecká jednotka pro speciální operace skládající se z 1-5 letounů s pevnou nebo rotující nosnou plochou a jejich posádek. Také může být složena z leteckých poradců nebo předsunutých leteckých návodčí nasazených k podpoře SOF misí NATO. Nedílnou součástí SOATU jsou také podpůrné funkce a podpůrný personál poskytující velitelskou, kontrolní a komunikační podporu, logistiku, plánovací a zpravodajské schopnosti.

Minimální schopnosti zahrnují připravenost působit jako součást většího SOATG (Úkolové skupiny speciálních vzdušných operací) nebo CJFSOCC; provádět plánování, velení a kontrolu misí organických prvků; provádět podporu všem třem sadám misí sil SOF NATO (DA, SR, MA) a provádět chemický, biologický a radiacní průzkum.

Stroje přidělené k takovéto úkolové jednotce musí být schopné letu za snížené viditelnosti a v noci s využitím NVG přístrojů; přesné navigace s využitím zálohovaného nezávislého navigačního systému. Pokud se jedná o vrtulníky, ty pak musí být schopny letu ve formaci více strojů a musí být schopny vést obrannou palbu. Veškeré stroje musí být vybaveny IR nebo elektronickým obranným zařízením a musí mít protiraketový IR nebo radarový výstražný systém.

Jednotlivě nebo v skupině více strojů musí být schopny operovat z předsunuté dozásobovací pozice (z anglického FARPForward Arming and Refueling Point), ať již v roli tankeru nebo přijímajícího stroje. Totéž platí i pro doplňování paliva za letu.

Při výsadku musí být vrtulníky schopny přistávat za snížené viditelnosti, jak na označené výsadkové plochy, tak i na nepřipravený povrch. Rovněž musí být schopny provádět výsadek technikou „fast rope“.

Speciální vrtulníková jednotka, její vytvoření, příprava a působení není záležitost pouze technická. Je pravda, že by se celá diskuse mohla zaměřit pouze na tento aspekt. A jsem si jistý, že mnoho diskutujících tak i učiní. Co je ale důležitější, je položit si nejdříve několik jiných otázek.

  • Potřebuje AČR disponovat takovou schopností?
  • Pokud ano, pak jakou podobu by měla tato schopnost mít?
  • A na konec, nebude tato schopnost více na obtíž než k užitku?

V současné době se většina veřejnosti dívá na nasazení speciálních sil v Afghánistánu jako na snahu ČR zalíbit se státům „Západní koalice“. Při určitém, velmi cynickém, pohledu na zahraniční politiku by to tak i mohlo být. Co ale většina z vyznavačů tohoto pohledu zapomíná vzít v úvahu, je dopad této angažovanosti na schopnosti AČR.

Jak generál Patalong i plukovník Kukuła ve svých komentářích k cvičení Cobra 13 řekli, celá snaha speciálních sil je zaměřena na posílení národní obrany. Mnoho diskutujících bude tento aspekt marginalizovat. Co ale není možné popřít je, že síly speciálních operací jsou tou složkou každé armády, která má nejrozsáhlejší bojové zkušenosti.

V případě nasazení Sil rychlé reakce NATO v našem regionu by to byly právě speciální síly, které by byly vyslány do akce jako první. Za situace, kdy bojiště je vzdáleno jen několik set kilometrů a kdy se počítá každá vteřina, není možné vkládat mnoho důvěry v dopravu po zemi. Jediným efektivním a dostatečně rychlým způsobem dopravy, a i zasazení na bojiště, je tedy doprava vzduchem.

V prospěch vrtulníků mluví zejména to, že letadla není možné využít pro přepravu na taktické úrovni. Opačná strana této mince sice tvrdí, že vrtulníky není možno využít na strategické úrovni, ale toto je vyváženo tím, že ČR nemá strategické ambice na poli sil SOF.

Pro působení na taktické nebo operační úrovni je pak vrtulníková SOF jednotka ideální. Vzhledem na fakt, že v regionu Střední Evropy disponuje vrtulníkovou SOF jednotkou pouze Polsko, stalo by se ČR opět významnějším hráčem na poli sil pro speciální operace.

Z hlediska použitelnosti speciálními silami je vhodné, aby AČR disponovala vlastní vrtulníkovou jednotkou, která jim bude schopna poskytovat adekvátní podporu. U speciálních sil ale využitelnost takové jednotky nekončí. Dle mého právě naopak. Schopnosti, které byly popsány výše, zejména přesná navigace, schopnost letu za nízké viditelnosti nebo za tmy a také přesné přistání, dokáží ocenit a využít nejen speciální síly. V současnosti disponují Pozemní síly AČR čtyřmi jednotkami, které mají, mohou mít, a nebo by měly mít schopnost provádět aeromobilní operace. Každá z těchto jednotek by jistě dokázala při nasazení do zahraniční mise adekvátně využít těchto nabízených možností.

Závěrem této části je ale potřebné podotknout, že se AČR nachází pouze na začátku dlouhé a náročné cesty. Výčet schopností uvedený v úvodu tohoto článku vyžaduje velkou míru odhodlání, zápalu, tvrdé práce a, v neposlední řadě, financí. Úspěšné ukončení celého procesu budování české vrtulníkové SOATU bude tedy výsledkem nejen práce armády, ale také politické vůle vlády a poslanců parlamentu.

Několik komentářů, které se objevily v diskusi pod článkem „Česká vrtulníková jednotka pro speciální operace“ na webu www.armadninoviny.cz, bylo zaměřeno na otázku, zda je vůbec potřebné budovat speciální vrtulníkovou jednotku. Přirovnání použité v jednom z těchto příspěvků se týkalo poukázaní na postupné budování některých schopností AČR v minulosti.

IMG_0008

Foto: Česká armáda nasadila s úspěchem vrtulníky Mi-17 v Afghánistánu. / Palubní střelci.cz

Budování speciální vrtulnikové jednotky v rámci Armády ČR

Názor s velmi silným ironickým nádechem připomenul soustředění Armády ČR na chemické jednotky a poté na polní nemocnici. Dle logiky použité při argumentaci by pak po vybudování vrtulníkové jednotky mělo snad následovat „budování oddílu pobřežní stráže“.

Na jednu stranu je pochopitelné rozhořčení pisatele tohoto diskusního příspěvku. Na druhé straně je potřebné si uvědomit několik, ne zcela zjevných, faktů. Nebudu popírat pocit, že budování nasaditelných chemických a zdravotnických jednotek bylo značně ovlivněno jak poptávkou ze zahraničí, tak i snahou vyhovět této poptávce. Toto ale není případ letecké SOF jednotky.

České speciální síly absolvovaly několik úspěšných bojových nasazení v zahraničí, kde kromě plnění svých úkolů měly možnost pozorovat své kolegy ze zahraničí. Zkušenosti nasbírané v Afghánistánu se tedy přenáší nejen do oblasti výcviku, ale také do koncepční a doktrinální oblasti.

Pokud se tedy oprostíme od velmi tendenčního pohledu tvrdícího, že velká část snažení (ne-li veškeré snažení) českých ozbrojených sil je motivované snahou zalíbit se západním spojencům, pak uvidíme i další souvislosti. Tou hlavní souvislostí je, že vytváření speciální vrtulníkové jednotky je krokem zaměřeným k posílení schopností speciálních sil.

V současné době nemá AČR své vlastní velitelství speciálních sil, jako má například Polsko, Francie, Velká Británie, Norsko nebo Itálie. Jedinou institucí, která se tomu blíží, je Ředitelství řízení speciálních sil. To ovšem není plnohodnotným velitelstvím, pouze mezistupněm mezi 601. skupinou speciálních sil a ředitelem Vojenského zpravodajství. I toto je jedním z důvodů, proč je budovaná jednotka označována jako „SOF Capable“ a nikoliv jako „SOF Dedicated“.

Druhým důležitějším faktem je rozpočet vyčleněný pro vrtulníkové letectvo. Stát s armádou takové velikosti jako je AČR, a při tak nastavené zahraniční politice, si nemůže dovolit udržovat velké počty vrtulníků, které by umožňovaly plnění obou úkolů najednou. Tedy klasické dopravy konvenčních sil na bojiště a v rámci bojiště a v stejném čase i dopravu speciálních sil. Je tudíž vhodné, že byl zvolen právě přístup „SOF Capable“ vrtulníkové jednotky.

NATO SOF Study, která zde již byla několikrát citována, uvádí definici SOF Capable, tedy jednotky způsobilé pro speciální operace následovně:

  • Jedná se o prvky, které nejsou výhradně vyčleněné, ale které jsou schopné vést SOF podpůrné mise. Zejména pak mise zaměřené na infiltraci, vyzdvižení z prostoru, zásobování a omezená úderná podpora.
  • Tyto prvky disponují dostatečnými schopnostmi pro podporu operací sil SOF, ale dlouhodobě blízce nespolupracují nebo neprovádějí pokročilý výcvik pro plnění více komplexních SOF misí. Jejich podpora je omezená na méně citlivé operace.
  • SOF způsobilá jednotka může mít omezenou schopnost provádět velitelskou a kontrolní činnost a poskytovat logistickou podporu pro dlouhodobé operace sil SOF. Hlavní zátěž, ale při takových operacích bude spočívat na SOF vyčleněných jednotkách při plnění těchto úkolů.
  • Pro pojmenování jednotky jako SOF způsobilé je potřebné, aby taková jednotka spolupracovala při výcviku se silami pro speciální operace, měla určené taktické postupy a procedury týkající se její začlenění do vyčleněných uskupení pozemních, leteckých a námořních sil pro speciální operace.“

Není důvod se proto obávat, že by jednotky pozemních sil, které mají schopnost provádět aeromobilní operace, byly ukráceny o možnost využití takové jednotky a její schopností. Právě schopnosti letecké jednotky pro speciální operace byly námětem dalších komentářů v diskusi u předcházejícího článku.

Speciální jednotky pro speciální operace

Schopnosti všech jednotek pro speciální operace vystihuje citát z knihy Robina Neillandse V bojové zóně. Neillands cituje nejmenovaného velitele jednotky Commandos, který pojmenovává rozdíl mezi jednotkou Commandos a konvenční pěchotou:

Naši práci by zvládla každá jednotka pěchoty, kdyby na to měla dost času; ale jen Commandos to zvládnou v čase, který je k dispozici.“[1]

[1] Neillands, Robin. V bojové zóně. Speciální jednotky od roku 1945. Deus. Praha: 2001. str. 49

V roce 1980 se americké ozbrojené síly rozhodly použít při Operaci Orlí dráp vrtulníky RH-53D námořnictva s jejich původními posádkami. Při skutečnosti, že ani nasazené stroje, ani jejich posádky nebyly adekvátně připravené pro tuto operaci, nikoho nemůže překvapit, že celá operace dopadla nezdarem.

Z osmi vrtulníků nedorazily tři na shromaždiště označované jako Poušť Jedna. Tím už byl překročen limit povolených ztrát, který určilo vyšší velení při plánování operace. Mechanické poškození dalších dvou vrtulníků pak celou situaci jen zhoršilo. Tato zkušenost byla v průběhu několika následujících let reflektována hlavně vytvořením jednotky dnes známé jako 160. letecký pluk speciálních operací.

Vytvořením speciální letecké jednotky, ať už je to zmíněný 160. letecký pluk nebo 8. letka speciálních operací amerického letectva, se vždy spojí dva komponenty. Technický a lidský. Právě spojení obou těchto komponentů vzniká unikátní složka, která vzniká v současnosti i v AČR.

Pokud kterýkoliv z těchto prvků oddělíme od toho druhého, dostaneme podprůměrné a nebo v horším případě katastrofální výsledky. Pokud by měl být tento princip demonstrován na extrémním příkladě, potom je možno vzít v potaz následující situaci.

Jsou k dispozici dvě auta – speciální auto určené pro závody a klasická Škoda Fabia. Stejně tak jsou k dispozici i dva řidiči – závodník, který prošel přípravou a má zkušenosti s řízením, a klasický řidič, který jezdí jen z domu do práce a na nákupy. Posadíme-li závodníka za volant Fábie, potom je zde velká pravděpodobnost, že výkony, které předvede toto auto budou nadprůměrné.

Ale v porovnání s možným maximem to stále bude podprůměrný výkon. Na druhé straně může za volant závodního auta usednout klasický řidič. Je pravděpodobné, že se k závodnímu autu bude chovat stejně jako k své Fábii. Výsledek bude tedy vzhledem na řidiče průměrný, ale vzhledem na auto podprůměrný.

A je zde ještě jedna možnost. Tento řidič přecení své schopnosti a nezvládne řízení závodního auta a havaruje. Auto bude zničeno a on může přijít o život. Výsledek je tedy katastrofální.

Toto je značně zjednodušený příklad, který nebere v úvahu další faktory. Záměrem bylo, aby byly vyvráceny veškeré možné tendenční snahy o rovnostářství, které se určitě budou objevovat. Faktem je, že požadavky speciálních sil a pěších jednotek schopných provádět aeromobilní operace jsou odlišné. A jen různé typy podpůrných prvků mohou splnit tyto požadavky natolik, aby se nemuselo opakovat fiasko z Pouště Jedna.

Autor: Mgr. Ondrej Rajkovic

ČLÁNKY VYŠLI DNE 6.12.2013 A 10.12.2013 NA SERVERU WWW.ARMADNINOVINY.CZ

[ http://www.armadninoviny.cz/ceska-vrtulnikova-jednotka-pro-specialni-operace.html ]

[ http://www.armadninoviny.cz/nazor-potrebuje-armada-cr-specialni-vrtulnikovou-jednotku3f.html ]

<ratings>

Leave a Comment