Nový život starého vrtulníku

Vrtulníky řady Mi-8/17 dnes představují téměř polovinu celosvětové flotily těžkých transportních helikoptér na světě a jen v zemích NATO jich slouží více než sto. Není proto divu, že se všechny země provozující tento typ snaží o modernizaci a i v Rusku vznikly plány, jak prodloužit kariéru těchto „dříčů“.

Vyšlo v A-REPORT 12/2011 ze 12. 12. 2011. [ odkaz ]

areport-1

Nový život

 

starého vrtulníku

Vrtulníky řady Mi-8/17 představují jádro domácích i expedičních sil mnoha zemí NATO, včetně těch, které bychom s nimi na první pohled nespojovali. Výborné letové výkony, konstrukční jednoduchost, provozní odolnost, snadná údržba a v neposlední řadě i relativně nízké náklady na provoz i pořízení drží tento typ v popředí popularity. Ze zemí NATO najdeme tyto vrtulníky ve všech postkomunistických státech. Stroje Mi-17 (na trupu nesprávně značené Mi-8MTV-1) dnes používá i britská Empire Test Pilots‘ School a velké množství jich slouží u amerických vojenských a vládních organizací. Zatím posledním státem, který tento typ zařadil do své výzbroje, je Kanada. Všechny vrtulníky sloužící v „západních zemích“ spojuje Afghánistán. Právě pro nasazení v této zemi zakoupily Spojené státy, Velká Británie a Kanada pro vysokohorský, horký a prašný terén ten nejvhodnější typ v podobě vrtulníků řady Mi-17. Pro stejné nasazení zmodernizovala Česká republika své Mi-171Š a k témuž kroku se uchýlilo i Polsko. Další evropské země tento krok zvažují.

Unikátní modernizace

Modernizované české Mi-171Š asi není nutné čtenářům A reportu podrobně představovat, protože jim bylo věnováno mnoho prostoru. Snad jen pro přehlednost dodejme, že modernizační projekt, provedený státním podnikem LOM PRAHA, se soustředil zejména na zvýšení ochrany vrtulníku a posádky a také na zvýšení operačních schopností. Do skupiny ochranných zařízení patří například instalace neprůstřelného skla před pilotní desky, položení kevlarových koberců v nákladové kabině nebo použití palivových nádrží pokrytých pěnou bránící průsaku a vznícení paliva po zásahu. Proti infračerveně naváděným raketám je určen infračervený rušič Adros, chladiče výfukových plynů a také varovné senzory ozáření MWS spřažené s novými výmetnicemi klamných cílů. Záznam letových parametrů a radiokomunikace obstarává nový plně digitální zapisovač dat. Pro případ nehody je vrtulník vybaven havarijním vysílačem polohy. K rozšíření operačních schopností výrazně přispělo vnitřní i vnější osvětlení kompatibilní s brýlemi pro noční vidění, zcela nový navigační systém, nové radiostanice, systém satelitního spojení a interkom i odpovídač kompatibilní s prostředky NATO. Práci pilotům ulehčují velké MFD displeje. Modernizace vrtulníků Mi-171Š je jediným neruským projektem na světě, který je certifikován jejich konstrukční kanceláří. Tři stroje byly operačně nasazeny v afghánské Sharaně a zbylé dva slouží k výcviku v domácích podmínkách. Podle vyjádření představitelů Regional Command – East představovala naše jednotka ohromné posílení schopností kontingentu. Vrtulníkové letectvo AČR dostalo do svých řad vysoce sofistikovaný transportní stroj, schopný obstát i v těch nejtěžších podmínkách. Jeho doplnění o nové avionické a drakové systémy zařadilo tyto vrtulníky do kategorie plnohodnotných strojů Severoatlantické aliance.

Vlastní cestou

Další zemí, která se velmi aktivně zapojila do spojeneckých operací v Afghánistánu, je Polsko. To již předtím vyslalo mohutný kontingent včetně vrtulníků do Iráku. První čtyři polské Mi-17 přilétly do afghánského Bagramu v roce 2008. Ačkoliv lze tuto oblast země považovat za velmi neklidnou, Polsko modernizovalo své helikoptéry jen velmi málo. Před vysláním do mise byly pouze dovybaveny osvětlením kompatibilním s brýlemi NVG, novou radiostanicí, přídavným keramickým pancéřováním (pláty v nákladové kabině váží téměř 800 kg, a proto se často létá jen s ochranou kolem prostoru palubních střelců), chladiči výfukových plynů a novým infračerveným rušičem. Ale například přídavné nádrže, které jsou u Mi-8/17 kvůli umístění velmi zranitelné, nejsou u polských vrtulníků nijak chráněny. V porovnání s českými stroji jde o úpravu nesrovnatelně nižší úrovně. Polské stroje také navíc sužovala nižší letuschopnost, částečně vycházející i ze stáří a stavu vrtulníků, kterou nezvýšilo ani dodání dalších Mi-17 v roce 2010. Ty totiž pocházely z dodávky polské zbrojní firmy pro Irák, kterou místní vláda kvůli nízké kvalitě vrtulníků odmítla. Polsko poté tyto vrtulníky zařadilo do své výzbroje.

S javorovým listem

Své vlastní Mi-17V-5 získala v roce 2010 i Kanada. Ta si pro operace svých speciálních sil v Afghánistánu nejprve pronajímala místní vrtulníky, ale nakonec v roce 2009 uzavřela smlouvu se společností DND o pronájmu čtyř Mi-17V-5. Tyto zcela nové vrtulníky prošly před nasazením modernizací v neautorizované společnosti na Slovensku a poté byly odeslány do Kandaháru. Výrobcem dodané vybavení vrtulníků je doplněno o nové komunikační a navigační prvky, ochranný protiraketový systém MWS a přídavné pancéřování. Poprvé v historii kanadských vzrušných sil byly do výzbroje přijaty vrtulníky, jejichž majitelem je soukromá firma. Nové kanadské typové označení zní CH-178. Součástí smlouvy je i výcvik kanadských vojenských posádek, které vrtulníky v Afghánistánu pilotují.

a_report_12_2011

 a_report_13_2011

 

 

 

Tajné služby

Ruská technika má v řadách amerických silových složek, včetně těch utajených,nezastupitelné místo. Kromě již zmíněnéodolnosti a spolehlivosti hraje roli také maskování operace. Ruský stroj, který v místě nasazení (Irák, Afghánistán) často létá, vzbudí výrazně menší pozdvižení než americký UH-60 Black Hawk. Navíc i přes americké registrace na trupu nelze bezpečně prokázat příslušnost konkrétního vrtulníku k silovým složkám USA, protože oficiálním vlastníkem bývá nejčastěji civilní společnost. V současné době v Iráku a Afghánistánu létají desítky vrtulníků provozovaných či vlastněných americkými silovými složkami a firmami. Velký důraz Američané kladou na ochranu vrtulníků před řízenými střelami i před obyčejnými kulkami, proto velká část strojů během oprav získala různé sady pasivních ochranných prvků – nejčastěji Airborne Missile Warning System od společnosti EADS nebo Antimissile Warning System od firmy SPS Corporation či Airborne Missile Protection System od izraelské společnosti Bird Aerosystems. Všechny sady se skládají z varovných snímačů, infračerveného rušiče a výmetnic klamných cílů. Prvky přídavné balistické ochrany se zvenku podobají těm, které jsou použity například na českých Mi-17, jsou ale tvořeny jinými materiály, zejména keramikou. Velkou důležitost přikládají američtí provozovatelé i snížení infračerveného vyzařování. Například helikoptéry v Iráku používají speciální chladiče výfukových plynů, které jsou podle neoficiálních údajů o 40 % účinnější než standardní typ EVU dodávaný výrobcem. Všechny v Iráku nasazené „sedmnáctky“získaly i malý ochlazovač na kapotu startovacíhomotoru AI-9V. Samostatnou kapitolou ve výbavě helikoptér amerických tajných služeb je výzbroj. Převážený výsadek vždy disponuje osobními zbraněmi M16 nebo deriváty z rodiny AK-74. Ve dveřích a oknech nákladové kabiny nalezneme nejčastěji zbraně ruské výroby, zejména kulomety PKT.

Nový ruský typ

Mi-17 už více než třicet let od svého vzniku patří mezi nejoblíbenější vrtulníky, což dokazují dvě výrobní linky neustále produkující nové stroje. I tak ale tento typ potřebuje modernizovat, aby výbavou odpovídal soudobým standardům. Oficiální představení záměru postavit novou generaci Mi-8 proběhlo na moskevském veletrhu Heli Russia 2008. Hlavní silou celého vývoje je vojenské letectvo, které chce nahradit stárnoucí flotilu novým typem, jehož všechny komponenty se budou vyrábět v Rusku. Největší změnu bude u nového Mi-171A2 (někde Mi-171M) představovat kokpit, který je oproti dosavadním ruským strojům doslova revoluční. Neobsahuje žádné elektromechanické budíky vyjma leteckých hodin, ale pět multifunkčních displejů. Samotné řízení a navigace jsou integrovány v pilotážně-navigačním kompletu PKV-171. Výsledkem spolupráce ruských firem je velmi sofistikovaný systém, který posádce značně ulehčuje nejen samotný let, ale i plánování misí. Právě skluz v avionickém vybavení pociťoval MVZ Mil jako největší nevýhodu řady Mi-8/17, která ji odsuzovala ke službě u „tradičních a nenáročných“ uživatelů. Protože poslední vývojové verze motorů instalovaných ve vrtulnících Mi-17V-5/171 vynikají dostatečným výkonem, rozhodl se je Moskevský vrtulníkový závod použít v posledních modernizovaných verzích. Na výběr byl ukrajinský Motor Sič TV3-117VMA-SBM1V nebo ruský Klimov VK-2500. Nová pohonná jednotka si vynutila instalaci výkonnějších prvků transmise. Základem je reduktor VR-17, který zvládne rozvádět větší výkon motorů a dokáže pracovat i 20 minut po ztrátě těsnosti mazací soustavy. Pomocnou energetickou jednotku a startovací motor bude tvořit buď český Safír-5K/G, nebo domácí TA-14 z cvičného letounu Jak-130. Z hlediska úspory hmotnosti a zvýšení životnosti jsou velmi výhodné kompozitové listy rotorů. Nosný pětilistý rotor bude vybaven novou rotorovou hlavou a automatem cykliky, vyrovnávací rotor ve tvaru „X“ pochází z prototypů Mi-24M/Mi-28. Vstup vzduchu k motorům bude chránit nový filtr firmy Pall (namísto původních PZU), který funguje nejen proti prachu, ale i proti dešti, sněhu a ledu. Navíc se vyznačuje výrazně vyšší (až 95%) účinností. Draku se změny dotknou jen minimálně. Bude vycházet z již existujících verzí – z Kazaně (Mi-17V-5) a Ulan Ude (Mi-171). Zůstanou také zachovány rozdíly mezi těmito produkty – například odlišné tvary přídě a záďové rampy. Klasická dvoukřídlá záďová vrata už se vyrábět nebudou, ale na obou stranách trupu nalezneme širší dveře. Změn dozná i výhled z pilotní kabiny. Namísto čtyř sloupků bude mít čelní zasklení jen dva. Počítá se i s určitým aerodynamickým „uhlazením“ trupu (proudnicový tvar antén atp.). I když navenek nevypadají změny nijak markantně, instalace nových dynamických agregátů si vyžádá rekonstrukci celé motorové nástavby.

Závěrem

Vrtulníky řady Mi-17 patřily mezi nejrozšířenější transportní helikoptéry na světě. Po zahájení operací v Afghánistánu a Iráku jejich význam ještě vzrostl, a to nejen kvůli tomu, že byl tento typ vybrán pro irácké i afghánské vzdušné síly. I přes skvělé výkony a odolnost ale výrobcem nabízené vybavení vrtulníků neodpovídá podmínkám 21. století, a proto je nezbytné stroje modernizovat. Mezi projekty, které byly dosud na světě dokončeny, zaujímá důležité místo modernizace Mi-171Š zavedená u AČR. Jde totiž o jedinou modernizaci strojů řady Mi-8/17, která je schválena výrobcem, byla úspěšně nasazena v ostré operaci a obstála v ní. Tento projekt nabízí odstranění hlavních nedostatků řady Mi-8/17 při stávajícím vyváženém zachování jejích předností, jako je například odolnost, spolehlivost a jednoduchost údržby. Srovnáme-li obsah českého modernizačního programu s obsahem plánované třetí generace Mi-171M, zjistíme, že naše vrtulníky již nyní disponují těmi prvky, které chce výrobce teprve instalovat. V této době se pro modernizaci svých Mi-17 rozhodly i další státy, například Maďarsko a Slovensko, které také vážně uvažují o vyslání svých jednotek do Afghánistánu. Je tedy více než potěšující, že právě český modernizační program je brán jako vzor.

Text: Jakub Fojtík

Foto: autor a Jan Kouba [odkaz

Vyšlo v A-REPORT 12/2011 ze 12. 12. 2011. [ odkaz ]

12345 (3 hlasů, průměr: 5,00 z 5)
NATO
jich slouží více než sto. Není proto divu, že se všechny země p..." />

Loading...

 

Leave a Comment