Težko na cvičišti…

Kdo si myslí, že letci pouze létají, je na velkém omylu. Jako vojenský personál jsme každoročně povinni zúčastnit se i zvláštních zaměstnání. Jednou z těchto událostí jsou seskoky do vody z malé výšky z vrtulníku. Tento výcvik se pořádá na Skašovském rybníku nedaleko města Tovačov a jeho cílem je připravit posádky na nouzové situace v případě opuštění vrtulníku nad rozsáhlými vodními plochami. Každý musí provést seskok do vody, zorientovat se na vodní hladině a využití nezbytných záchranných prostředků, které máme pro případ ztroskotání ve vodě.

Těžko na cvičišti, ..

 V daný den D je poznat lehká nervozita na naší letce. Piloti se převlékají hned ráno do maskáčů, kontrolují venkovní teplotu a lehce spekulují nad možnou teplotou vody v rybníku. Je chmurný podzimní den a teplota vzduchu ráno je okolo 14-ti stupňů…dnešní den bude mít jen velmi málo k teplému plážovému počasí. Do toho občas lehce poprchává a všem je hned jasné, že bude nezbytné vzít si s sebou nějaké to teplé oblečení navíc. Instruktoři padákové přípravy běhají všude okolo a dávají dohromady potřebný materiál pro daný den. Plovací vesty, helmy pro výsadkáře, které mají za úkol nás chránit a zároveň simulovat „pobyt“ ve vodě s leteckou helmou Gentex. Dále je třeba sbalit ještě „ostrůvek“ pro všechny přeživší. Ostrůvkem se rozumí krytý záchranný člun až pro dvanáct osob. Instruktoři se zabalují do „o něco teplejšího“ neoprenu, a když na mých vodotěsných hodinkách odbíjí půl osmá tak všichni hromadně odjíždíme na dobře známé koupaliště. Nacházíme se na západním břehu rybníka a počasí se ne a ne zlepšit. Lehce zkouším teplotu vody a zjišťuji, že dnešní výcvik bude stát opravdu za to. Po vytvoření prezenční listiny a dotazu na zdravotní stav příslušníků letky následuje důležité poučení o bezpečnosti. Podepsání nezbytných dokumentů a vyfasování vojenského materiálu je dalším krokem k řádnému zabezpečení celého výcviku. Instruktor připravuje záchranný člun a člun, ze kterého bude řídit zaměstnání a dohlížet na bezpečnost celého cvičení. V tom již přilétává na nedalekou louku vrtulník Mi-171Š z naší základny v Přerově a všem začínají tuhnout úsměvy. I mě začíná docházet, že daný okamžik se blíží. Po nezbytném dohovoru s osádkou je rozhodnuto pro výskok z levých dveří vrtulníku z výšky 3 až 5 metrů nad vodní hladinou při dopředné rychlosti maximálně 30 kilometrů za hodinu. Na palubu jde první várka „dobrovolníků“ a vrtulník se po chvilce přesouvá ve visu nad vodní hladinu. Instruktor posílá první letce do vody. Z dálky to vypadá jako příjemný skok do vody.
V dalším kole se dostávám na řadu i já. Osudový okamžik je tady a já stojím ve dveřích. Výška je 5 metrů nad hladinou, ale mě se dostává pocitu, že stojím na třicetimetrovém skokánku. Najednou slyším zcela jasně povel „vpřed“. Odrážím se pravou nohou a zároveň zavírám přirozeně oči. Můj „let“ netrvá dlouho a o necelou vteřinu později zajíždím pod vodní hladinu. Maskáče mám okamžitě mokré a pod blůzou se mi vytváří vzduchová bublina, která mě spolu s vestou táhne z hloubky zpátky mezi živé na hladinu. To však netrvá moc dlouho a vzduch mizí a studenou vodu už cítím všude. Voda se mi dostala i pod helmu a do uší, které mi zalehly. Moc toho neslyším, ale reflexivně zdvihám nad hladinou palec nahoru, abych signalizoval instruktorovi na člunu, že jsem v pořádku. Maskáče a kanady mě začínají táhnout ke dnu a proto místo intenzivního šlapání vody volím využití nafukovatelného záchraného límce. Ten funguje jak má a hlavu mám bez větší námahy nad hladinou. Rychle se zorientuju a vyhledávám záchranný ostrůvek. Je asi třicet metrů ode mě a proto se k němu postupným plácáním rukou o vodu začínám přibližovat. Límec neumožňuje „klasicky“ kraulovat a tak nezbývá, než se motýlkem šoupat k cíli. Začíná mi být zima a to ještě netuším, že nejtěžší úkol je teprve přede mnou. Dostat se do záchranného ostrůvku… Na ostrůvek se po několika neúspěšných pokusech nakonec vyškrábu a přemýšlím o tom, jak těžký úděl měli piloti ve 2. světové válce, pokud skončili na volném moři s malou vidinou na záchranu. To nemluvím o tom, pokud voda byla ledově chladná…

 Úkol splněn. Instruktor mě nabádá, abych znovu skočil do vody a začal plavat ke břehu. Za mnou se do ostrůvku škrábou další přeživší a já se vydávám skokem vstříc břehu. Voda mi připadá opět hrozně studená a já se nemůžu dočkat, až se převléknu do suchého oblečení… Netrvá to už moc dlouho a v suchém nasedám do vyhřátého autobusu a z povzdálí sleduju ještě výsadkáře, kteří hned po nás skáčou na padácích také do vody. Vůbec jim nezávidím. Toto byla moje premiéra na vodě a s kolegy se shodujeme, že tento vyčerpávající zážitek stál za to!

12345 (2 hlasů, průměr: 4,50 z 5)
Loading...

1 komentář

Leave a Comment